Jak vymyslet fiktivní jazyk: jen tolik, kolik příběh potřebuje

Váš obchodník vystoupá do horského průsmyku, aby koupil vlnu od pastevců, kteří mluví jiným jazykem. Chcete, aby ten jazyk působil skutečně, ale nemáte chuť strávit rok nad tabulkami časování a čtenář nemá chuť luštit každý řádek. Skutečná práce spočívá v rozhodnutí, kolik toho vybudovat a jak to ukázat.

Příklady sledují vymyšlenou obchodní stanici ve vysokém průsmyku. Pell, syn obchodníka z nížin, umí trochu Osvari, jazyk pastevců. Pastevkyně Ketti mluví plynně oběma jazyky a její babička Ressa mluví jen Osvari. Každé slovo v Osvari je tu vymyšlené pro toto cvičení. Jak tvořit jména z malé sady hlásek, popisuje návod o pojmenování míst podle malého jazykového vzorce; tento návod začíná tam, kde začíná řeč. Pastevci v tomto příkladu jsou lidé. Pokud mluvčí patří k jinému druhu, rozhodněte nejdřív, co dokážou ústa vyslovit, co dokáže ucho slyšet a co si dokáže pamatovat jeden život, a teprve potom vybírejte hlásky. Návod jak vytvořit fantasy rasu je právě o tom kroku. Pak si přineste zpět jen ta slova, o která tento návod žádá.

Rozhodněte, jakou práci jazyk v příběhu dělá#

Kolik jazyka potřebujete, záleží na jeho úkolu, ne na tom, jak ambiciózní je kniha. Jako redakční výchozí bod:

Osvari v průsmyku plní druhý a třetí úkol: Pell se ho musí naučit a jeden obchod se pokazí kvůli jedinému slovu. Příběh potřebuje fráze, které Pell slyší každý den, a jedno slovo definované dost pečlivě na to, aby způsobilo potíže. Nepotřebuje minulý čas každého slovesa. Příběh, jehož tématem je sám jazyk, je větší projekt, než jaký tento návod pokrývá.

Skládejte fráze podle několika pravidel#

Potřebujete dost gramatiky na to, abyste zůstali konzistentní, ne na to, aby byla úplná. Rozhodněte jen to, co se objeví v citovaných větách:

• Slovosled. V Osvari stojí sloveso v oznamovací větě na konci. Držte ho tam v každé větě, kterou citujete.
• Otázky. Otázka přidává za sloveso částici ka.
• Úcta. Přípona -tu označuje staršího člověka nebo cizince: Ressa-tu.
• Společné kořeny. osku je oheň a rennu znamená hoří nebo je zapálený. Běžný pozdrav Osku rennu ka?, tedy „Hoří ti oheň?“, a odpověď Osku rennu, „Hoří“, sdílejí části, které čtenáři začnou poznávat.

Každou novou frázi skládejte podle těchto pravidel, ne z nových hlásek. Když scéna potřebuje větu, kterou pravidla nedokážou vytvořit, přidejte jedno pravidlo a zapište si ho.

Zvolte, co přeložit#

Většinu řeči podávejte v jazyce vyprávění#

Když Pell rozumí tomu, co se říká, nebo když se scéna vypráví z pohledu Ketti, pište dialog v jazyce vyprávění a přechod označte jen jednou: „Ketti odpověděla v Osvari.“ Pak nechte rozhovor plynout. Stránky vymyšlených slov svádějí k přeskakování a čtenáři přeskočí i význam.

Přeložená řeč by měla znít plynně, protože mluvčí mluví plynně. Ať se jazyk projeví v idiomech a obraznosti, ne v rozbité gramatice. Ressa může říct „Oheň ti dohasíná“ tam, kde by člověk z nížin řekl „Vypadáš unaveně“. Jeden přeložený idiom dá scéně víc barvy než deset nepřeložených slov.

Nepřeložená nechte jen slova, která nesou váhu#

Slovo nechte v Osvari, když:

• pojmenovává něco, pro co jazyk vyprávění nemá výraz, například vesh, dluh hosta za sdílený oheň, který lze splatit pomocí nebo dary, ale nikdy penězi;
• mu postava, jejímž pohledem vyprávíte, nerozumí a čtenář má tuto mezeru sdílet s ní;
• záleží na jeho zvuku, jako u pozdravu, jména nebo rituální fráze.

Objasněte význam bez poznámky pod čarou#

Pojem uveďte používáním a jeho význam pak ukotvěte reakcí nebo výsledkem. Když Pell nabídne za noc u ohně stříbro a Ketti sebou trhne, čtenář pochopí, že vesh není cena, ještě než ho kdokoli definuje. Krátké vysvětlení mimochodem funguje jednou („vesh, dluh hosta“), ne pokaždé, když se slovo objeví. Rozhodněte, jestli budou vymyšlená slova v kurzívě, a volbu dodržujte všude.

Dejte mluvčím rejstřík a nářečí#

Jazyk není jeden hlas. Ressa mluví v Osvari pečlivě a používá všechny uctivé tvary. Ketti s přáteli -tu vynechává a drží si ho pro babičku. Obchodníci na stanici používají úsečnou tržní verzi Osvari s málem sloves a bez přípon, kterou pastevci považují za mírně hrubou. Pell se tržní verzi naučil jako první, takže jeho zdvořilost klouže, aniž by o tom věděl.

Rejstřík také určuje, jak dvojjazyčné postavy mluví jazykem vyprávění. Ketti jím mluví dobře, ale formálně, protože se ho naučila ze smluv a obchodních sporů. Ukažte to výběrem slov a rytmem, ne přepisem výslovnosti. Fonetické přízvuky se špatně čtou a snadno sklouznou ke karikatuře, zvlášť když připomínají způsob, jakým se zesměšňovala řeč nějaké skutečné skupiny.

Když dvojjazyčná postava přepne jazyk, ten přechod něco říká. Ketti přejde do Osvari, aby babičce řekla něco, co Pell nemá slyšet, a zpátky do jazyka vyprávění, aby ukončila hádku podle svého. Tyto okamžiky volte záměrně.

Sledujte jeden obchod v průsmyku#

Pell přišel nahoru pro zimní vlnu, se stříbrem a pytlem soli. Ressa nebude mluvit o ceně, dokud se s ní nepodělí o oheň. Z Pellova pohledu by scéna mohla začínat takto:

Ressa se na sůl ani nepodívala. „Osku rennu ka?“ zeptala se a Pell, který tuhle frázi znal, odpověděl: „Osku rennu,“ a byl sám se sebou spokojený, dokud sebou Ketti netrhla.

„Osku rennu, Ressa-tu,“ řekla Ketti a nepodívala se na něj.

V těch řádcích leží tři rozhodnutí. Pozdrav zůstává v Osvari, protože ho Pell zná a jeho zvuk označuje setkání. Chybějící přípona se ukazuje, nevysvětluje. Kettina oprava čtenáři řekne, že existuje uctivý tvar a že ho Pell právě nepoužil.

Pak Ressa s Ketti probírají cenu v Osvari. Pell tomu nerozumí, takže vyprávění podává jen to, co zachytí: vesh, své jméno, číslo. Čtenář sdílí jeho neklid. Později nabídne za noční přístřeší stříbro, čímž z vesh udělá prodej, a ta urážka ho stojí vlnu. Právě kvůli tomuto nedorozumění potřebuje vesh ve vašich poznámkách přesnou definici: co ho vytváří, co ho vyrovnává a kdo si ho může nárokovat.

Veďte si slovník průběžně#

Kdykoli se slovo dostane na stránku, zapište si ho. Užitečný záznam obsahuje pravopis, význam, doslovný smysl, kdo slovo používá a jak a kde se poprvé objeví:

Než cokoli nového vytvoříte, podívejte se do slovníku. Druhé slovo pro oheň, když už existuje osku, je snadný způsob, jak jazyk rozložit. Po každé verzi rukopisu v něm vyhledejte pravopisné varianty svých nejčastějších výrazů.

Časté chyby v jazyce a jak je opravit#

• Šifra jazyka vyprávění. Každé slovo se vyměňuje jedna ku jedné, idiomy nevyjímaje. Dejte jazyku aspoň jedno rozlišení, které jazyk vyprávění nemá, jako vesh, a idiomy vzešlé z vlastního života jeho mluvčích.
• Plynně mluvící postavy, které znějí rozbitě. Ressa je v Osvari výmluvná, takže její přeložená řeč by měla být také. Řeč v druhém jazyce ukazujte rejstříkem a výběrem slov, ne vynechanými předložkami a zkomoleným skloňováním.
• Posun. Z vesh ve 2. kapitole se v 9. kapitole stane vesk, nebo se jeho význam pomalu rozšíří na jakýkoli dluh. Ukotvěte pravopis a význam ve slovníku a pak vyhledejte varianty.
• Nová jména pro obyčejné věci. Přejmenovávání chleba a pohárů nutí čtenáře překládat, aniž by se něco dozvěděli; návod ke kultuře vysvětluje, kdy si nově vytvořené slovo své místo zaslouží.
• Vypůjčené zvuky jako kostým. Napodobovat zvuky skutečného jazyka, aby to znělo „cize“, může z jeho mluvčích udělat karikaturu. Stavějte z vlastní palety hlásek; pokud čerpáte ze skutečného jazyka, zjistěte, jak ho jeho mluvčí skutečně používají.

Přizpůsobte jazyk vypravěčskému hledisku a délce#

Plynulost postavy, jejímž pohledem vyprávíte, určuje plynulost čtenáře. Pokud vypráví Pell, zůstává Osvari zčásti neprůhledné a vyjasňuje se, jak se ho učí, takže jeho pokrok je na stránce vidět. Pokud vypráví Ketti, přeložte skoro všechno a ponechte jen slova bez ekvivalentu. Při střídání hledisek může být tentýž rozhovor v Pellově kapitole neprůhledný a v Kettině plynulý a rozdíl ukáže vzdálenost mezi nimi. Vševědoucí vypravěč může překládat volně, ale nepřeložené slovo by i tak mělo něco znamenat.

Délka mění měřítko. Povídka potřebuje hrstku slov, ideálně jedno, na kterém záleží zápletce. Román potřebuje slovník vedený od prvního konceptu. V sérii berte každé vytištěné slovo jako pevné; glosář na konci knihy může pomoci vracejícím se čtenářům, i když každá scéna by měla dávat smysl i bez něj.

Veďte slovník v Yazar.io#

Yazar.io má oddíl Slovníček, který se na takový slovník dobře hodí. Šablonu polí v něm jednou nastavte s textovými poli pro doslovný smysl a první výskyt, polem s výběrem pro rejstřík a polem vztahu pro postavy, které daný výraz používají, a každý nový záznam si bude klást stejné otázky; pozdější změna šablony nechá existující záznamy tak, jak byly (novinky). Zmiňte Ressu v záznamu pro -tu a její jméno se propojí samo, takže její panel zpětných odkazů vypíše každý výraz, který se k ní váže (funkce).

Pokud budete později chtít glosář na konec knihy, export do Markdownu vám dá výchozí koncept (funkce). Rostoucí slovník není v bezplatném tarifu problém: Slovníček je tam neomezený, zatímco oddíly jako Postavy umožňují 15 upravitelných záznamů na knihu (tarify).