Názvy míst ve fiktivním světě podle malého jazykového vzorce

Potřebujete názvy pro řeku, přechod a město vedle něj. Když si vygenerujete tři nesouvisející působivá slova, prázdné popisky zaplníte, ale přijdete o užitečný vztah mezi nimi. Skromný jmenný vzorec dokáže místa propojit dřív, než začnete vysvětlovat jejich historii.

Příklady níže jsou vymyšlené pro toto cvičení. Nejsou to překlady ze skutečného jazyka ani tvrzení o tom, jak se vyvíjejí všechny jazyky. Výsledkem je funkční konvence pro pojmenování, ne úplný umělý jazyk.

Zvolte malou paletu hlásek#

Vyberte si několik souhlásek a samohlásek, které při čtení nahlas snadno rozlišíte. V tomto příkladu použijeme krátké slabiky jako na, ve, lo a mi. Rozhodněte, že kořeny mají jednu nebo dvě slabiky, a nezavádějte pro každé sídlo nová pravopisná pravidla.

Napište pět kandidátů do odstavce, místo abyste je posuzovali každý zvlášť. Pokud se dvě důležitá místa začnou plést, jedno z nich změňte. Čtenář musí poznat, kam se scéna přesunula, i když si názvy rodinně podobají.

Stanovte jedno pravidlo skládání#

Vymyslete tři kořeny: nava pro řeku, lo pro přechod a mi pro horní. Popisná část jde první. Z přechodu se stane Navalo, z horního přechodu Milo. Tyto významy patří jen k tomuto vymyšlenému cvičení.

Rozhodněte, kolik informací má název nést. Kdybyste každé místo nazývali jeho úplným zeměpisným popisem, názvy by byly těžkopádné. Vedle mapy regionu si veďte stručný přehled: pravopis, zamýšlenou výslovnost, význam a to, k čemu se název vztahuje.

Rozhodněte, kdo který název používá#

Název na oficiální mapě nemusí být tím, který postava říká doma. Úřady mohou psát Navalo, zatímco obyvatelé čtvrti v jazyce vašeho vyprávění říkají Starý přívoz. Spojení mezi oběma ustanovte ve scéně dřív, než mezi nimi začnete volně přecházet.

Soupeřícím názvům dejte mluvčího a důvod. Obchodník může dávat přednost názvu, který znají zákazníci; vysídlená rodina si může ponechat dřívější název; dítě může používat přezdívku. Nenechte celé obyvatelstvo mluvit o své minulosti jedním jednotným tónem.

Výjimky používejte záměrně#

Jediný nesouvisející název může naznačit jinou historii. Rozhodněte, jestli pochází ze starší osady, jestli jde o přejatý název, nebo o nedávnou úřední změnu. K tomu, abyste tento rozdíl poctivě zaznamenali v poznámkách, nepotřebujete plně rozvinutý druhý jazyk.

Každé přejmenování zaneste na časovou osu. Pokud dokument vznikl před změnou, má používat název odpovídající jeho autorovi a datu. Z rozdílu se tak může stát vodítko místo nechtěné chyby v kontinuitě.

Vyzkoušejte příklad na jednom údolí#

Na začátku jsme potřebovali řeku, přechod a město. Řeka je Nava a přechod Navalo. Řekněme, že město vyrostlo kolem trhu, kde pocestní čekali na přívoz. Přidejte jeden kořen, mena pro trh, a z trhu u přechodu se stane Lomena.

Běžná řeč názvy obrušuje, takže obyvatelé městu říkají Mena, tedy „trh“, a Lomena nechávají listinám. Postava, která používá celý název, teď zní jako úředník nebo cizinec.

Výjimku přidejte nakonec. Zřícená pevnost nad přechodem se jmenuje Kethrum a je složená z hlásek, které vaše paleta nikdy nepoužívá. Podle vašich poznámek ji pojmenovali lidé, kteří tu žili před říčními osadami a později odešli. Text to nikdy nemusí vyslovit; nesoulad sám naznačí starší historii.

Přehled názvů údolí zůstává krátký:

Vyzkoušejte názvy ve scéně#

Přečtěte si skutečný dialog nahlas. Dokáže čtenář sledovat trasu, aniž by po každé větě musel nahlížet do slovníčku? Používá postava, z jejíhož pohledu se vypráví, název, který by znala? Vyrušilo by vysvětlení kořene scénu víc, než by pomohlo?

Před vydáním si u výrazných vymyšlených názvů ověřte, zda nemají nechtěný existující význam nebo asociace v jazycích, které jsou pro vaše publikum podstatné. Toto cvičení takovou kontrolu nenahrazuje. Veďte si přehled názvů, aby se pozdější rešerše a redakční změny dostaly do mapy, rukopisu i podkladových poznámek zároveň.

Opravte časté problémy s názvy#

Přečtěte si celou kapitolu najednou a to, čeho si všimnete, přiřaďte k pravděpodobné příčině:

Vzorec podle rozsahu příběhu#

Příběh odehrávající se v jediném městě potřebuje jednu paletu, hrstku kořenů a přehled tak krátký, že si ho zapamatujete.

Cesta napříč regiony potřebuje hranice, které čtenář uslyší. Každé jazykové oblasti dejte vlastní paletu, odlišnou zvukem a stavbou slabik, nejen pravopisem. Tam, kde se oblasti stýkají, počítejte s přejatými názvy a s místy, která mají na každé straně jiné jméno. Než začnete názvy množit, promyslete kulturu, která za každou paletou stojí. Pokud mají tyto jazyky v textu i znít, pokračujte návodem jak vymyslet fiktivní jazyk.

Ve sci-fi může osada dostat jméno, místo aby ho postupně získala: po zakladateli, lodi nebo kódu průzkumu. Označení v záznamech a přezdívka obyvatel mohou nést stejné napětí jako Navalo a Starý přívoz. Instituce, které by oficiální názvy udělovaly, rozebírá návod, jak navrhnout osadu kolem jednoho omezení.

V sérii berte názvy, které už vyšly tiskem, jako pevně dané. Pozdější změna potřebuje důvod v příběhu a datum na vaší časové ose.

Přehled názvů v Yazar.io#

Yazar.io zvládá přehled názvů úhledně. Každému místu dejte záznam v oddílu Místa s poli pro oficiální název, běžný název a zamýšlený význam; nastavte je jednou v šabloně oddílu a každé nové místo se zeptá na stejné tři údaje (šablony polí). Slovníček je dobrým místem pro kořeny a slabiky, ze kterých názvy skládáte.

Poznamenejte si, která postava používá kterou podobu. Yazar.io propojuje jména automaticky a každá stránka má panel zpětných odkazů, takže stránka místa ukazuje postavy a záznamy, které ho zmiňují; po přejmenování tak rychle zjistíte, čí dialogy zkontrolovat (funkce). Rukopis a mapa jsou mimo Yazar.io, proto je upravte sami; přejmenování záznamu nezmění text napsaný jinde.