Jak vytvořit postavy formované svým světem

Dcera solivarníka označí cechovní pravidla za nespravedlivá. Vážný pokrčí rameny, že pravidla jsou pravidla. Prodavač paliva řekne, že chce prostě dostat zaplaceno. Převlékněte je a všichni tři by mohli pracovat v moderní kanceláři. Prostředí je oblékl, ale nezformovalo.

Postava patří do svého světa, když tento svět rozhodl, co považuje za normální, v čem je dobrá, komu se musí podřizovat a co nedokáže vyslovit. To jsou konkrétní rozhodnutí, která se dělají pro každého člověka zvlášť. Pokud jste ještě nenačrtli samotnou společnost, začněte návodem jak vytvořit fiktivní kulturu; tento návod se ptá, jak ji v sobě nese jeden člověk. Pokud postava není člověk, patří do toho náčrtu i tělo: co musí každý den dělat, aby zůstala zdravá, a co nedokáže. Návod jak vytvořit fantasy rasu se zabývá samotným druhem. Pokud svět, k němuž ta fakta patří, ještě nemáte promyšlený, otázky pro tvorbu světa nabízejí pořadí, v jakém o nich rozhodovat.

Začněte tím, kde vyrůstali#

Příklad sleduje tři lidi ve Wendle, vymyšleném solném městě v ústí řeky, kam dosahuje příliv. Rodiny tu vaří mořskou vodu v pánvích, které patří cechu varných pánví. Každý vůz soli zváží na městské váze přísežný vážný a každý den za úsvitu se první odvážená hrst hodí zpátky do přílivu jako podíl moře.

Výchova určuje, co člověk považuje za normální. Ptejte se jednoduše: kdo ho vychoval, čeho bylo v domácnosti málo, co se čekalo od každého dítěte a za co ho trestali. Odpovědi znamenají víc než místo narození.

Devatenáctiletá Mira vyrostla ve varně, kde se oheň nikdy nenechává bez dozoru. Děti se v noci střídají na hlídce a nejhorší, co kdy udělala, bylo, že na hlídce usnula. Chválili ji za citlivý jazyk, protože po chuti pozná, kdy je solanka dost silná na vaření. Popáleniny na předloktích jsou pro ni tak obyčejné, že by se o nich nikdy nezmínila.

Vážný Haskel je synem vážného. Číst čísla se naučil dřív než slova a jako chlapce ho trestali za to, že odhadl váhu nahlas. Teo řeže rašelinu na vřesovišti ve vnitrozemí a prodává ji varnám jako palivo. Vyrůstal tam, kde se dluhy splácejí prací, ne zbožím nebo mincemi.

Nechte práci cvičit jejich pozornost#

Dovednost je zároveň návyk všímat si. Práce rozhoduje, co člověk v místnosti uvidí jako první, po jakých slovech sáhne, co se naučilo jeho tělo a jak měří čas.

Mira soudí lidi stejně jako solanku: podle toho, jestli se chystají překypět. Haskelovy oči míří na ruce poblíž váhy a vlhkou sůl od suché rozezná na první pohled; vlhká sůl váží víc a on ji bere jako lež. Teo čte počasí. Ví, kdy si na mělčiny lehne mlha, protože mlha ničí sušící se rašelinu.

Každé důležité postavě dejte jeden návyk, který z práce prosakuje do obyčejných scén. Haskel si bochník potěžká v dlani, než za něj zaplatí. Stojí to jednu větu a čtenáři to řekne víc než odstavec o minulosti postavy.

Práce také stanovuje hranice. Mira neumí číst cechovní účetní knihu. Teo neumí posoudit sůl. Tyto mezery rozhodují o tom, kdo musí komu věřit.

Zařaďte je do hierarchie postavení#

Postavení je soubor oprávnění: koho smí člověk oslovit jako první, čí slovo převáží to jeho, při čem nesmí být viděn a co mu projde. Mění se také podle místnosti. Teo má na vřesovišti úctu, u městské váhy ale nemá žádné postavení.

Poslední sloupec rozhodne níže popsanou scénu víc než jakýkoli povahový rys. Postavení vysvětluje, proč rozumný člověk mlčí a proč bázlivý mluví s autoritou.

Zjistěte, co považují za samozřejmé#

Některé moderní předpoklady působí jako lidská přirozenost. Několik z nich porovnejte se svým světem:

• Čas: počítají lidé hodiny, nebo hlídky u ohně a přílivy?
• Soukromí: spí někdo sám nebo má vlastní pokoj?
• Volba: kdo člověku vybírá práci a manžela či manželku?
• Peníze: platí se mzdy v mincích, v naturáliích, nebo v laskavostech?
• Dospělost: v jakém věku nebo po jaké události přestává být člověk dítětem?
• Gramotnost: kdo čte a co znamená neumět to?

Kde se váš svět liší, zapište si, co postava předpokládá místo toho. Mira předpokládá, že si vezme muže z jiné varny, protože rodina, která nedokáže obsadit hlídky u svého ohně, přijde o pronájem. Nevnímá to jako útlak. Tak varny přežívají. Přesto může toužit po někom jiném, a ta touha je zajímavější než projev proti domluveným sňatkům.

Co by nikdy neřekli#

Nevyslovitelné věci dávají dialogu tlak. Pocházejí z tabu, přísahy, zdvořilosti a hodnosti. Pro každou hlavní postavu jich sepište dvě nebo tři.

Mira by nikdy neřekla „moře nám dluží“. Ve Wendle tato věta obrací smysl ranní hrsti a používá se jen jako kletba. Haskel nikdy nevysloví váhu, dokud se vahadlo neustálí, a nikdy by nikomu nepřiznal, že nevěří v hrst, kterou každé ráno hází. Teo nikdy znovu neotevírá cenu, na které si jednou plácl, ani když ho obchod zruinuje.

Pokud Haskel svou nevíru nevysloví, je každý ranní obřad, který vykoná, malou soukromou lží, a čtenář, který to ví, sleduje jeho ruce jinak. Když víra určuje, co člověk nesmí vyslovit, pomůže vám návod jak vytvořit fiktivní náboženství oddělit víru od instituce, která ji vynucuje.

Nechte je rozejít se se svou kulturou v jednom bodě#

Postava, která souhlasí se vším, co její kultura zastává, se stane hlásnou troubou. Postava, která nesouhlasí s ničím, je obvykle převlečený moderní člověk. Zvolte jeden nebo dva body, ve kterých se tento člověk odchyluje od toho, co od něj jeho lid čeká, a dejte té odchylce příčinu v jeho vlastním životě a také cenu.

Návod ke kultuře buduje rozdíly napříč společností; tady pracujte uvnitř jednoho člověka.

Mira si vede vlastní počet každého vozu, který její rodina odešle, vyrytý do trámu ve varně. Vést si takové záznamy smějí jen přísežní vážní, takže solivarník s vlastním počtem naznačuje, že vážný podvádí. Začala s tím po zimě, kdy rodině třikrát chyběla sůl na váze a cech si vzal zpátky její druhou pánev. Její důvod je místní a argumentuje v pojmech Wendle: vlastní listina cechu říká, že solivarníkovi se platí podle pravé váhy.

Ostatní její předpoklady nechte nedotčené. Ve vlastní varně pořád hází sůl moři a pořád čeká, že se vdá do jiné varny. Nesouhlas působí jako její vlastní, protože všechno kolem něj patří Wendle.

Teova odchylka míří opačným směrem. Odešel z vřesoviště, aby dostával zaplaceno, místo aby mu někdo dlužil, což jeho vesnice vnímá jako způsob, jak nebýt nikomu nic dlužen. Doma je proto trochu k hanbě; ve Wendle je díky tomu snadno čitelný. Výchova ho ale neopustila: obchod uzavřený v soli místo ve společné práci mu pořád připadá nedokončený.

Proveďte jednou scénou celé obsazení#

Za úsvitu vyjde vůz Miřiny rodiny na váze lehčí. Kostýmová verze je ta z úvodu: stížnost, pokrčení ramen a trocha netrpělivosti, kterou by dodal kdokoli z jakéhokoli století.

Teď použijte rozhodnutí, která jste udělali. Mira nemůže u váhy obvinit přísežného vážného, a tak požádá o převážení soli v poledne, což je právo každého solivarníka. Svůj počet drží v tajnosti, protože kdyby ho ukázala, prozradila by se. Haskel si všiml, že je sůl vlhká, ještě než promluvila, a vlhká sůl pro něj znamená rodinu, která si přidává váhu vodou, takže její žádost vypadá jako zdržování. Teo zná pravdu: za prvního světla ležela na mělčinách mlha a sůl poctivě nasála rosu. Jeho rašelina se platí solí podle této váhy, a on u váhy nesmí promluvit.

Nikdo tu není padouch a nic nového nebylo potřeba vymýšlet. Každé nedorozumění pramení z výchovy, práce nebo hodnosti. Scéna se může zlomit podle toho, jestli Teo najde způsob, jak se nechat slyšet, který mu jeho postavení dovoluje, nebo jestli Mira usoudí, že jí její počet za trest stojí.

Časté chyby a jak je opravit#

Hlavní postava je jediná moderní mysl#

Mira pochybuje o každé víře ve Wendle, a to slovníkem moderní skeptičky, zatímco všichni ostatní jsou důvěřiví. Nechte ji pochybovat o jedné věci, z důvodu, který pochází z jejího vlastního života, a ponechte jí předpoklady, které mohou být modernímu čtenáři nepříjemné.

Všichni spolu mluví jako rovný s rovným#

Teo oslovuje cechmistra stejně jako Miru. U každé dvojice postav, které se potkají ve scéně, rozhodněte, kdo mluví první, kdo smí skočit do řeči a kdo musí jít přes někoho dalšího.

Postavy vysvětlují vlastní normálnost#

Mira vysvětluje Haskelovi, co je ranní hrst, ačkoli ji oba sledují každý den svého života. Nechte postavy vysvětlovat jen to, co posluchač neví, a zbytek ať se ukáže v tom, jak s věcmi zacházejí.

Přizpůsobte se délce příběhu a vypravěčskému hledisku#

Tabulka je redakční výchozí bod, ne kvóta.

V ich-formě nebo v blízké er-formě přebírá vyprávění předpoklady postavy. Miřiny kapitoly by ranní hrst nevysvětlovaly a její přirovnání vycházejí z ohně a solanky: nervózní písař je oheň, který nikdo nehlídá. Vševědoucí vypravěč může zvyk vysvětlit, pak si ho ale nesmějí vysvětlovat ještě i postavy mezi sebou.

Při více vypravěčských hlediscích nechte postavy, aby se navzájem špatně odhadovaly. V Haskelově kapitole je Miřina žádost o polední vážení přiznáním. V Miřině vypadá Teovo mlčení jako lhostejnost. Čtenář vidí všechny tři a chápe, proč to nikdo z nich nedokáže.

Propojte každou postavu s jejím světem v Yazar.io#

Yazar.io se k této metodě dobře hodí, protože jeho oddíl Postavy stojí vedle oddílů Organizace a Víry. Šablonu pro Postavy jednou nastavte s poli pro výchovu, práci a postavení; pro hodnost použijte pole s výběrem a pro cech varných pánví v Organizacích pole vztahu. Pozdější změna šablony existující záznamy nikdy nezmění (šablony polí).

Ranní hrst pro moře přidejte jako záznam do oddílu Víry. V Miřině záznamu napište její název a odkaz se vytvoří sám, nebo napište @ a záznam vyberte. Panel zpětných odkazů na této stránce pak vypíše každou postavu, která obřad zmiňuje, takže když ho upravíte, víte, čí nevyslovitelné věty a scény si máte znovu přečíst (funkce). Rukopis zůstává ve Wordu nebo v Google Docs; Yazar.io vedle něj uchovává, co každý z vašich lidí považuje za samozřejmé.